Header Image

Home

5. Setkání s Hejného Metodou

27. 11. 2021 na Pedagogické Fakultě UK, Magdalény Rettigové 4, Praha 1

  • 00

    Days

  • 00

    Hours

  • 00

    Minutes

  • 00

    Seconds

Obecné informace
Téma konference a pro koho je určena

5. ročník konference Setkání s Hejného metodou uvítá učitele matematiky 2. stupně a učitele 1. stupně ZŠ a MŠ i studenty. Úvodní přednášku přednese prof. Hejný a jeho host. Program je koncipován tak, aby učitelé dostali příležitost sdílet osobní zkušenosti s vyučováním matematiky Hejného metodou. Sdílení bude probíhat formou krátkých prezentací a diskusí o aktuálních problémech u kulatých stolů. Příkladem témat je testování žáků, hodnocení, práce s talentovanými žáky i se žáky méně zdatnými. Účastníci mohou v přihlášce navrhnout témata, která je v současné době zajímají. Konference je akreditována pod č.j. MSMT-245/2021-3-158.

Rámcový program

Na konferenci proběhne přednáška prof. Milana Hejného. Účastníci se budou mít možnost zapojit do diskusí u kulatých stolů a do dílen, jejichž témata vybereme na základě preferencí z přihlášek. (např. hodnocení žáků, testování, práce s rodiči, s talentovanýmii méně zdatnými žáky, práce s pomůckami, …) Bude zde také prostor ke sdílení osobních zkušeností učitelů s výukou.

Jak mohou účastníci přispět
Cílem konference je sdílení zkušeností z praxe

Účastníci konference mohou přispět prezentací zajímavých zkušeností a materiálů ze své praxe. Po předchozí domluvě je možné vedení vlastní dílny v rozsahu jedné hodiny, prezentace nástěnky s žákovskými pracemi, pomůckami apod. nebo i vystoupení v rozsahu dvaceti minut. formou přednášky. V případě, že se budete chtít takto zapojit, napište prosím do přihlášky bližší informace.

Registrace

Podrobný program: 
9:00-10:30 Zahájení a úvodní přednášky
uvítání za KMDM prof. RNDr. Naďa Vondrová, Ph.D.
uvítání za fakultu doc. RNDr. Antonín Jančařík, Ph.D.
Přednáška prof. Milana Hejného a jeho hostů  (J. Višňovská, V. Burjan), moderuje D. Jirotková
10:45-12:15 Panelové diskuze
Prezentace panelistů a otevření diskuze na témata:
A.    Digitální gramotnost (panelisté: Zuzana Rauchová, Stanislava Daňková, Sylva Peclinovská)
B.     HM a práce s rodiči (panelisté: Štěpán Ročák, Miroslava Filipová, Lenka Rybová, David Zenkl)
C.     HM a přijímací zkoušky na víceletá a 4letá gymnázia (panelisté: Tomáš Chrobák, Petra Antlová, Monika Součková)
12:15-13:00 přestávka
13:00-14:15  Pracovní dílny 
I.  Diagnostika kognitivní úrovně žáků na 1. a 2. st. ZŠ (Sylva Peclinovská a Jana Hanušová)
II.  Modelování záporných čísel a operací s nimi – 1. i 2. st. (Anna Sukniak)
III.  Číslo v MŠ (Romana Romová)
IV.  Využití IT ve vyučování matematiky na 2. st. (Jarmila Klaudysová)
V.  Využití geoboardu pro poznávání rovinných útvarů a jejich vlastností (Jaroslava Kloboučková)
14:30-16:00 Krátké přednášky se sdílením (anotace*), moderuje D. Jirotková
1.     RNDr. Milena Kvaszová, Ph.D.: Zrod kauzálního myšlení v matematice = zrod matematiky
2.     PhDr. Denisa Denglerová, Ph.D.: Cesta s Hejného metodou
3.     doc. Radim Šíp, Ph.D.: Souzvuk demokracie a Hejného metody
4.     prof. RNDr. Ladislav Kvasz, DSc., Dr.: Genetický konstruktivismus jako metodologický problém
16:15-17:25 Kulaté stoly
Diskuzní skupiny, v nichž se budeme společně zamýšlet nad tématy:
A.                Tandemová výuka (moderuje: Tomáš Chrobák)
B.                Mezipředmětové vztahy (moderuje: Karolína Mottlová, Jarmila Klaudysová)
C.                Hejného metoda, formativní hodnocení a responzivní výuka (moderují: Petra Antlová, Tereza Kottová, Jan Chudík)
17:30-17:45 Závěr a ukončení  (moderuje J. Slezáková)
*anotace krátkých přednášek
Milena Kvaszová
Zrod kauzálního myšlení v matematice = zrod matematiky 
Ve svém příspěvku se budu věnovat Archívu Víta Hejného I. Zaměřím se na část, která pojednává o zrodu kauzálního myšlení v matematice. Na ukázce Homérova eposu Ilias si ukážeme příklad dvou kauzálních sfér (kauzalita společenská a kauzalita přírodovědná). Ve společenské sféře se kauzalita zrodila o několik století dříve než ve sféře přírodovědné.
Denisa Denglerová 
Cesta s Hejného metodou:  Od konstruktivistické výuky matematiky přes diferenciaci výukového procesu a rozvoje proinkluzivního prostředí ve škole k otevřené a demokratické společnosti 
V dřívějších letech jsme se zabývali především dopadem Hejného metody (HM) na rozvoj osobnosti každého jedince. Poukazovali jsme na to, jak konstruktivistický přístup k řešení matematických úkolů rozvíjí kognitivní schopnosti i jak přispívá k budování vnitřní motivace každého žáka. Všímali jsme si také toho, jak způsob výuky HM přispívá k rozvoji sociálních schopností žáků a k prohloubení empatie u dětí, které se učí argumentovat, diskutovat, obhájit vlastní názor a zároveň naslouchat a pochopit myšlenkové procesy ostatních. Aniž bychom snižovali význam HM k rozvoji individua, chtěli bychom se nyní zaměřit na její zřejmě významnější přínos k rozvoji společnosti jako celku schopného spolupráce. V kontextu tříletého výzkumu týkajícího se inkluze na základní škole si dovolujeme nabídnout úvahu nad přínosem Hejného metody k budování skutečně proinkluzivního prostředí. Stěžejním prvkem takového školního prostředí se ukazuje být diferenciace v průběhu výukového procesu, která je zároveň jedním ze základních kamenů HM. Diferenciace ve výuce zajišťuje, že existence rozdílů mezi žáky ve třídě (která je realitou současné školy) není nevýhodou, ale především velkým přínosem a dokonce zdrojem, který napomáhá dosáhnout maximálního potenciálu každého žáka. V hodinách, které jsme pozorovali a posléze analyzovali v našem výzkumu, jsme se setkali s diferenciací, která nevedla k posílení sociálních bublin, ale naopak k vzájemnému sdílení a lepšímu porozumění rozdílům mezi žáky. Chvíle, kdy mohou pedagogové a žáci sdílet tyto druhy konstruktivních interakcí, vystihují podstatu inkluzivních snah. Systematickou diferenciací vzdělávacích procesů prožívají žáci jinakost jako přirozenou součást každodenních lidských interakcí. Tímto způsobem mohou pochopit, proč každý jednotlivec potřebuje jiné tempo, jinou obtížnost úkolů a jiné cíle. Žáci si mohou na vlastní kůži prožít, jak je nesmyslné srovnávat výkony mezi sebou a proč je naopak prospěšné pro všechny využívat různost lidí kolem sebe jako potenciální příležitosti ke vzdělávání. Jinými slovy, žáci mohou vidět, jak spolupráce vede k vlastnímu obohacení.  Tento aspekt HM považujeme za velmi důležitý, HM nevede „jen“ k dobrému porozumění matematickým problémům, ale přispívá výrazně k proinkluzivnímu prostředí ve školách. Základní školy jsou možná posledním prostředím, kde se setkávají všichni zástupci naší současné polarizované společnosti. Pokud se v tomto prostředí naučí děti z odlišných sociálně kulturních kontextů spolupracovat, čemuž HM výrazně přispívá, máme naději k lepšímu využití potenciálu všech členů společnosti a ke zvýšení celkové soudržnosti lidské společnosti.
Radim Šíp
Souzvuk demokracie a Hejného metody
Evoluční úspěch lidských společností spočívá v koordinaci jednání velkého množství jedinců. Podmínkou takového jednání jsou sdílené příběhy. Racionalizace příběhů umožňuje rozšíření jejich sdílení a náležitého rozvoje a využití kognitivního potenciálu co největšího počtu lidí. Demokracie ve svém ideálu je formou této racionalizace. Pro Hejného metodu (HM) jsou typické dvě charakteristiky: 1) Specifické pojetí podstaty matematických vztahů, které shrnuli prof. Hejní či Kvasz; 2) Důraz na rozvoj sociálních dovedností (skupinové práce, diskuze, schopnost argumentace, obhajoba vlastního řešení). Současné výzkumy kognitivních věd dokládají, že mezi rozvojem poznávacích schopností a sociální dimenzí je hluboká souvislost (teorie distribuované kognice, teorie rozšířené mysli atp.). Ať už je souběh poznávaní matematických vztahů a jejich odhalování prostřednictvím rozvoje sociálních dovedností záměrná (Vít Hejný znal dílo Vygotského a jeho sovětské školy i dílo Piageta), anebo nezáměrná, úspěšnost HM a její další perspektivy jsou založeny na tomto souzvuku demokracie a myšlení.
Ladislav Kvasz
Genetický konstruktivismus jako metodologický problém 
Jedním z ústředních pojmů, pomocí kterých Vít Hejný vysvětloval dynamiku rozvoje dětského myšlení, byl pojem duševního orgánu. Praktická stránka rozvoje dětského myšlení v oblasti matematiky, ale nejen v ní, je v rámci Hejného metody úspěšně implementována mnoha učiteli prakticky po celé ČR. Naproti tomu teoretické základy této metody, a především teorie duševních orgánů, se zatím nesetkali u odborné veřejnosti s porozuměním. Cílem příspěvku je zamyslet se nad touto zvláštní situací, kdy úspěšná praxe nepostačuje jako důvod k přijetí nebo alespoň vzbuzení elementárního zájmu o její teoretická východiska Hejného metody. Budeme vycházet z článku Kurta Lewina z jeho knihy Teorie pole, která vyšla 2019 ve vydavatelství Portál.
V případě technických problémů kontaktujte Michala Zamboje na michal.zamboj@pedf.cuni.cz